Dnes něco pro maminy, aneb cvičíte místo činek s dětmi?

Spousta maminek na mateřské se snaží získat zpět svou postavu, snaží se posilovat a zpevňovat tělo a hubnout. Ale samozřejmě to není jednoduché…kde vzít čas a energii? Když naši malí miláčci zrovna usnou, často jsme tak unavené, že usneme taky. Nebo zuřivě uklízíme, vaříme, či vyřizujeme pracovní emaily. Říkáme si: „Zacvičím si až… až… až…“ a stále to odkládáme.

Proto na internetu najdete spoustu návodů a článků o tom, že není třeba vyhrazovat si speciální čas na cvičení, protože cviky lze zapojit do činností, které děláme během celého dne. A tak se dozvíte,

• jak cvičit s dětmi, tedy zapojit je a využít třeba místo činek
• jak si máte u sporáku při vaření oběda udělat dvacet výpadů a
• při vytírání minutové prkno a
• při lezení za svým drobečkem dvacet kliků.

To vše doplněno o fotky smějících se mimin s v náručí matek s dokonalou postavou. Moc by mě zajímalo, jestli to opravdu někdo dělá a jak to funguje. Já, když udělám „prkno“, tak mi okamžitě starší dítko sedí na zádech a volá: „Mami, jsi koník! Hijééé!“ a mladší dítko se mě snaží chytit za nos nebo aspoň pořádně zatahat za vlasy. Zkrátka nikoho neodsuzuji, ale moje cesta to není, a to z více důvodů.

Proč to tak nedělám taky?

Vědomý pohyb

Jsem zastáncem vědomého pohybu. To znamená, že se snažím soustředit na to, co dělám. Chci procítit pohyby a vnímat, že je provádím správně. Cviky, které cvičím se nedají udělat jen tak „halabala“. Je potřeba soustředit se na dech a spojit s ním pohyb. Vnímám, které svaly pracují a které ne. Právě třeba u zmiňovaného prkna buď krásně posílíte břišní svaly, nebo si hodně přetížíte bedra, a ty Vás pak budou bolet. O tom, jestli cvik provedete správně rozhodují často pouhé centimetry a zdánlivé detaily, jako např. postavení hlavy, odtlačení od dlaní či podsazení pánve. A to s dítkem poskakujícím kolem Vás těžko ohlídáte. Základy vědomého pohybu najdete v mém ebooku.

Zaměření pozornosti

Věřím také tomu, že účinek dvaceti kliků bude úplně jiný, když se na to budete soustředit, než když u toho budete dělat pět jiných věcí a myslet na něco úplně jiného. Určitě je rozdíl, jestli cvičíte sedy lehy (ještě pořád to někdo cvičí?) na břicho u televizního seriálu nebo když cvičíte v tichu a v duchu si počítáte opakování, říkáte si nádech výdech apod. Kam zaměříte pozornost, tam to vzkvétá!

Rozhýbání

Další problém vidím v tom, že když si během dne po pěti minutách zacvičíte, nikdy vlastně nejste protažení, rozhýbaní, rozcvičení. Schválně si zkuste udělat deset kliků jen tak zničehonic. A druhý den si nejprve protáhněte prsní svaly a paže, rozhýbejte ramena kroužením, páteř rolováním a úklony, a pak si teprve udělejte deset kliků. Neříkejte, že necítíte rozdíl?

Moje chvilka

Každý den bychom měli 30 minut strávit činností, kterou chceme sami dělat! Je jedno, jestli budete malovat, háčkovat, naložíte se do vany nebo si zacvičíte. Když aspoň chvíli každý den věnujeme sami sobě, potom nám nehrozí pocit vyhoření, ztráty energie, odevzdanosti a pocitu marnosti. Budeme díky tomu příjemnými společníky nejen svým partnerům, ale i dětem.

Já tedy svou osobní chvilku trávím často cvičením. Krásně se u toho odreaguji a odpočinu si.

A co říci závěrem? Maminky, nebuďte na sebe zbytečně přísné! Vždyť Vaše tělo dalo vzniknout novému životu, a to je přece úžasné! Tak si své tělo hýčkejte a mějte ho rádi!

Jak to máte Vy? Podělte se se mnou o své zkušenosti v komentářích na facebooku!

PS. Líbí se Vám fotky? O tom, jak vznikly, si můžete přečíst tady.