Tlouštíci nebo lidé s odlišnou tělesnou stavbou?

Před pár dny jsem zhlédla tento rozhovor s Kateřinou Cajthamlovou, a tak dlouho mi ležel v hlavě, až z toho vznikl tento článek.

Abych byla upřímná, pustila jsem si ten rozhovor jen proto, že jsem chtěla vědět, jestli je to opravdu ona…nějak přibrala ne???

A jak sama říká, posunula se o velikost…a mám dojem, že s tím nějak zmizely její radikální názory a přísnost, se kterou působila zemětřesení v lednicích všech účastníků pořadu Jste to, co jíte.

Najednou se mi zdá hyperkorektní a místo slova „tlustý“ používá termín „lidé s odlišnou tělesnou stavbou“. Přitom stačí si vzpomenout na znělku pořadu, jehož byla hvězdou. Ta mi přišla k lidem s nadváhou velmi urážlivá.

Rozhovor je zajímavý, třeba informace o tom, proč někdo nevyroste, ale nejsem si jistá, jestli celkově nevyznívá trochu jako omlouvání „tlusťochů“. Mám trochu pocit, že v celém rozhovoru se míchají jablka s hruškami… Míchá se tu nadváha a obezita s tím, když má někdo mohutnější postavu. Celé vyznění rozhovoru může být chápáno jako: „Je v pořádku být tlustý.“

Samozřejmě, že každý jsme jiný, někdo má postavu robustnější, někdo je jak tyčka. Tělesné proporce má každý dané, s těmi nikdo nic neudělá. Jak už paní doktorka někdy dřív trefně říkala: „Z bernardýna jezevčíka neuděláš.“ Prostě každý můžeme svou váhu a proporce ovlivnit jen do určité míry a za různě velkých obětí. Každý nemůže mít 90-60-90. A s tím je třeba se smířit, protože je naprosto zbytečné se tím trápit.

Vidím ale velký rozdíl v tom, když má někdo robustnější postavu a když je někdo „vykrmený“. Myslím si, že většina lidí s nadváhou prostě moc jedí, a kdyby chtěli, mohli by vypadat daleko lépe.

Došla jsem k závěru, že lidé trpí nadváhou ze dvou důvodů:

  • 1
    Jsou pohodlní:
  • zjišťovat si informace o potravinách a jejich složení, protože si myslí, že nejsou rozdíly v kvalitě.
  • vařit, a proto kupují polotovary, jídla do mikrovlnky a jedí hodně pečiva.
  • se hýbat, protože se zpotí a připadají si neohrabaní.
  • 2
    Je to psychika
    Spíš než výživového poradce lidé s nadváhou potřebují psychologa, kouče nebo zkrátka někoho, kdo pracuje s hlavou a ne s jídelníčkem.

Některými názory mě tedy paní doktorka opravdu šokovala a prostě musím říct, že s ní nesouhlasím.

Říkáte si, proč se do toho pletu? Co jsem za odbornici na výživu?

Před pár lety jsem absolvovala kurz výživového poradce, ale jídelníčky nikomu nesestavuji. Proč se výživě nevěnuji? Za to může jedna moje klientka - doktorka…ale o tom až někdy příště.

Nicméně otázky okolo výživy jako, co jíst, co vařit, co kupovat, co dávat dětem mě stále zajímají.

Tak co mě vlastně zvedlo ze židle?

„Mít postavu jako před prvním dítětem je prostě nereálné.“

To je přece nesmysl. To, že mám dítě je omluva pro to pořídit si kila navíc? Já osobně po dvou těhotenstvích vážím míň než před prvním otěhotněním. A ve svém okolí mám celkem hodně maminek, které jsou na tom stejně.

„Mám velikost 40-42. V Marks and Spencer jsem spíš na začátku velikostního rozpětí.“

Tím chce říct, že je normální mít ještě větší velikost? Co je to za argument? Lidé zkrátka tloustnou, a proto se tomu řetězce musejí přizpůsobovat svou nabídkou.

„Tlustí lidé jsou šikanováni lékaři.“

…protože jim každý doktor řekne, ať nejdřív zhubnou a pak se jim bude věnovat. Ano, lékařům se to snadno radí. Když ale pacientovi neřeknou, jak to má udělat, je to dost zbytečná rada. Přesto bych to neoznačila za šikanu, protože je prostě fakt, že pro tělo je zatěžující, když musí nosit kila navíc.

„Tlustí se bojí jít k lékaři, takže nechodí např. na preventivní vyšetření, a tím si přivodí vážnější zdravotní problémy.“

Ano, asi se to může stát, ale spíš bych řekla, že zdravotní problémy si přivodí zejména tím, co jedí.

Na závěr mě ještě zaujalo, téma Kdo trpí a kdo netrpí poruchou příjmu potravy. Vysvětlí si to všichni správně? Myslím, že si spousta lidí řeklo: „Výborně, já netrpím poruchou příjmu potravy, protože hystericky necvičím a pořád nemyslím na jídlo.“ A potom si šli dát dort, protože zrovna teď před půlnocí na něj dostali chuť.

Bylo totiž řečeno, že ten, kdo netrpí poruchou příjmu potravy:

Jí, když má chuť a to, na co má chuť. Hýbe se, když má chuť. Neváží se.

Myslím, že tenhle krásný stav rovnováhy je velmi vzácný.

Spíš si myslím, že jsou lidé, kteří se neváží. Jedí, co chtějí (třeba uzeniny každý den) a kdy chtějí (třeba v 10 večer). A také se hýbou, když mají chuť – tzn. nikdy. Jenže jak vypadají? Zakulacují se více a více a ještě se diví proč.

O vztahu ke svému tělu, souvislostech mezi bolestmi a váhou se můžete dočíst v mém e-booku Tajemství těla bez bolestí. Informace o něm najdete ZDE.

Alena Palasová
Jsem instruktorka pilates a jogy. Díky mým více než desetiletým zkušenostem se zdravým pohybem učím lidi vnímat své tělo a správně ho používat. S radostí je tak zbavuji nejen bolestí zad či kloubů. Mé klientky odcházejí z lekcí usměvavé a uvolněné, nabité energií a se zdravým sebevědomím. Více si o mě můžete přečíst zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.