Po jakém pohybu touží ženské tělo?

Po prožitcích minulého víkendu vznikl tento článek. Byla jsem na jednom semináři, kde mě hluboce oslovila věta:

A tak jsem se nad tím trochu zamyslela v kontextu cvičení a pohybu…

Mnoho žen má hlavní motivaci k pohybu jasnou. Chtějí hubnout a tvarovat své tělo. Často tedy chodí na skupinové lekce jako např. bodystyling, trx, funkční trénink, nebo tabata, dále pak posilují nebo běhají. Hýbou se tak trochu mužským způsobem…“Makej! Vydrž! To dáš! Hecni se!“ a jedou na sílu a na výkon. Měří si přesně rychlost, uběhnuté kilometry a spálené kalorie…

Zpevňují své tělo a s přibývající svalovou hmotou se stávají pevnými, přísnými (hlavně sami k sobě), striktními, zatvrzelými, nepřizpůsobivými, upjatými, neschopnými improvizace, uvolnění a lehkosti. Dodržují přesný řád a očekávají to i od druhých. Ztrácejí empatii a potlačují svoji ženskou stránku. Nikdy nejsou šťastné, protože po dosažení svého vytyčeného cíle se vzápětí objevuje nový cíl, za kterým se opět ženou.

Je to opravdu tak, nevěříte? Popíšu vám svou vlastní zkušenost…

Dlouhé roky jsem se stále dokola zpevňovala. Posilovala a posilovala. Byla jsem instruktorka aerobiku a jiných skupinových lekcí. Hrozně mě bavilo hýbat se na hudbu, ale místo toho, abych vymetala diskotéky, trávila jsem večery v tělocvičně. Jenže tanec a přesně dané kroky aerobiku nejsou jedno a totéž. V aerobiku je řád, počítání dob a přesné pohyby. Není tam prostor pro uvolnění a improvizaci jako v tanci. Byla jsem proto tuhá, příliš zpevněná a uvolněného tance neschopná. A to vše se promítalo i do mého psychického stavu. Byla jsem nepřizpůsobivá. Dodržovala jsem svůj režim a byla jsem na sebe přísná. Pokud jsem se aspoň 6x týdně nehýbala, brala jsem to jako selhání. Měla jsem svůj jídelníček a, i když všichni kolem mě snídali párek, já jsem si dala jogurt. O lidech s nadváhou jsem si pohrdavě myslela, že prostě mají slabou vůli a jsou líní.

Věci se pomalu začaly měnit, když jsem začala cvičit pilates. (Pokud toto cvičení neznáte, přečtěte si třeba tento článek ZDE.) Sice se při něm také tělo zpevňuje, ale trochu jiným způsobem, a navíc jde i o protažení. Začala jsem pomalu zjišťovat, jak strašně jsem zkrácená a že protáhnout se je tak příjemné! Když jsem na jednom školení slyšela větu „Zpevni se, narovnej se, a pak se v tom uvolni.“, vůbec jsem to nechápala. Existovalo pro mě buď naprosté uvolnění, rozuměj zhroucení postoje, nebo zatnutí, maximální zpevnění. Trvalo mi celkem dlouho, než jsem se naučila uvolnit, ale uvnitř zůstat zpevněná. Když jsem začala cvičit jógu, postupně jsem začala cítit volnost ve svém těle.

A pak jsem na semináři Přepis limbického otisku (Psala jsem o něm celý článek ZDE.) poznala kouzlo (spontánního) tance. Hýbat se v uvolnění a nechat se jen vést hudbou je úžasné, protože se uvolní a odblokuje nejen tělo ale i psychika. A tak jsem začala tančit jen tak sama doma, kdykoliv jsem cítila, že nejsem v pohodě. Je to pro mě skvělý způsob protažení, odreagování, zlepšení nálady i zábavy s dětmi.

Párky sice snídám naprosto výjimečně, ale už nelpím na tom, kolikrát jsem přesně který týden cvičila, ani si neznámkuji, co jsem každý den snědla. Ostatní se snažím neodsuzovat ani nehodnotit… a daleko víc se usmívám a také jsem začala nosit sukně.

Myslím, že potom vám může hrozit zase opačný problém, než je u těch posilujících. Dostanete se do přílišného uvolnění a nebudete schopné se zpevnit a použít sílu. Psychicky by se to mohlo odrazit v neukotvenosti, rozevlátosti, kdy nedodržujete žádná pravidla, slabé vůli nebo neschopnosti dotáhnout věci do konce. Ale to jsou vlastně jen mé dohady a teorie, protože mám ve svém okolí jen pár takových žen.

Podle mého názoru je nejlepší kombinovat více různorodých pohybových činností. Dělat něco, při čem se zapotíte, kdy si máknete, ale vyvážit to protažením a uvolněním. Ať děláte cokoliv, nedělejte to jen kvůli výkonu, ale pro radost, pro dobrý pocit.

My, ženy, nejsme roboti, nejsme muži a nepodáváme stabilní výkony. S měnící se fází menstruačního cyklu máme chuť do různých věcí, někdy máme víc energie, někdy méně. Je to naprosto přirozené. Nesnažte se sportovat navzdory svému cyklu ale v souladu s ním a dovolte si i odpočívat a nedělat vůbec nic. Buďte k sobě laskavé a místo pravidelného rozvrhu: „Pondělí, středa a pátek…musím cvičit!“ se zamyslete, jestli se vám dnes chce a co se vám chce.

Moje moudro na závěr tedy je:

A když umíte kombinovat všechny tři je to pro vaše tělo i psychiku to nejlepší, co jim můžete poskytnout!