Jen dvě deci

Možná píšu tenhle článek v nevhodné době, protože okolo svátků všichni více jíme i pijeme a dopřáváme si. Ale to o čem chci psát není o výjimečných událostech… budu psát o tom, co děláme každý den.

Mám ve svém okolí spoustu žen, které si dávají skleničku vína každý večer. Je to bráno jako něco normálního a společensky naprosto akceptovatelného. Když někde řeknu, že já alkohol moc nepiju a určitě ne na denní bázi, jsem já ta divná, ta která se liší od většiny. A to mě celkem zaráží…

Jedna sklenička přece nic neznamená, tak proč to řešit?

Závislosti nám neprospívají, ať už jsou na čemkoliv. Co se týče konkrétně alkoholismu – velmi mě zasáhl film Úsměvy smutných mužů.

Pojďme se podívat na pár důvodů, proč každodenní pití alkoholu možná není dobrý nápad…

• Pitím alkoholu se dostáváme do křeččího kolečka, kdy se nám ráno těžko vstává a bez kávy si neumíme představit svůj den… bojujeme s únavou. A druhá závislost (na kávě) je na světě.
• Nemůžeme zhubnout. Alkohol obsahuje nemálo kilojoulů a také podporuje chuť k jídlu a vzbuzuje chuť na více mastná a kalorická jídla.
• Dlouhodobé pravidelné pití alkoholu se postupně nasčítává a jednou někde projeví… bude to mozek a paměť, žaludek, játra nebo ledviny nebo něco jiného?  Kdo ví…

Proč to tak je? Proč si tolik lidí neumí bez skleničky představit svůj večer?

Vím to moc dobře, protože jsem také měla období, kdy deci vína byl zasloužený příjemný závěr dne, po kterém se mi dobře usínalo.

1. Sklenička je zkratka, je to rychlá cesta k uvolnění.

Většinou jsme celý den v zápřahu, kdy se nezastavíme. Řešíme pracovní záležitosti, pak rodinu, děti, domácnost, nákupy atd. Večer, když máme vše pro daný den hotovo, si konečně sedneme na gauč, pustíme televizi, jenže úleva nepřichází. Mozek jede na plné obrátky, napjaté tělo je ztuhlé, dech mělký. 

Neumíme lusknutím prstů z plné aktivity přejít do odpočinku. Prostě to nejde…

Autonomní nervový systém má dvě součásti – sympatickou a parasympatickou. Stručně řečeno – sympaticus nás vede k výkonu, aktivitě, “ulovení mamuta”, parasympaticus naopak umožňuje odpočinek, regeneraci, dobré trávení.

V různé míře se střídají během dne v aktivitě, ale sympaticus většinou převažuje (což ale nevnímejte jako něco negativního. Bez něj byste těžko někdy něco dokončily, donutily se k akci atd.). Večer bysme se rády přepnuly do parasympaticu, jenže nám to nejde.

Jak si mohu pomoci k uvolnění?

Cvičení (to jste ode mě asi čekaly, že?)! Pokud ze sebe potřebujete dostat nahromaděné emoce, vztek, vybít stres, vyberte si dynamickou lekci, běh, dejte si do těla nějakým náročnějším posilováním. 

Pokud jste uběhané a cítíte se stažené, dopřejte si pomalou lekci.

Pokud máte potíže s uvolněním, neumíte odpočívat, špatně se vám usíná, vyzkoušejte lekci jin jógy, restorativní jógy, nebo joga nidru.

Kromě toho vám může pomoci některá z následujících věcí: vana, soustředění na dech a relaxace / vizualizace / meditace, masáž, povídání s partnerem, hudba, aromaterapie nebo jakákoliv opakující se činnost, při které nemusíte přemýšlet – např. háčkování, vyšívání apod., zpěv nebo hraní na hudební nástroj, tančit, skákat a třást se a určitě přijdete ještě na další možnosti.

2. Pocit, že se musím za uplynulý den odměnit – že to bylo hrozné, že jsem to všechno přežila a proto si zasloužím něco si dopřát.

Neexistuje ale spousta jiných věcí, kterými se můžete odměnit po náročném dni? Třeba tím, že si napustíte vanu, uvaříte si bylinkový čaj, poprosíte partnera o masáž, nebo si dáte dobrou večeři, nebo si pustíte film, nebo si budete číst…

Ale možná je také fajn se zamyslet, jestli šílený den, který je potřeba přežít je občas jeden, nebo mám pocit, že je takový každý den. Pokud ano, proč to tak je? A jak se to dá změnit, abych mohla mít večer pocit, že jsem si den užila a byl fajn a nemusím si to nijak kompenzovat.

3. Hlavně nebýt sama v tichu – přehlušení myšlenek

Sklenička také funguje jako útěk před nechtěnými myšlenkami. Přes den je přehlušíte neustálou aktivitou, ale večer, kdy už jste v klidu na vás mohou dotírat. Vyhýbáte se něčemu nepříjemnému? Potřebujete otupit, aby se vaše situace dala snést? Moc doporučuji problémy řešit, mluvit o nich, neutíkat před nimi a vyhledat pomoc. Třeba taková sezení s koučem vás mohou skvěle nasměrovat.

4. Pustit kontrolu – vypnout hlavu

Jsou lidé, kteří vše musí neustále kontrolovat, vše musí mít přesně naplánované, mají strach ze změn a z nejistoty, že se něco stane jinak, než očekávali. A tím si v sobě vytváří velké napětí. Alkohol jim umožní tu kontrolu aspoň na chvíli vypnout (a opět se uvolnit), protože to jinak neumí.

Pokud mezi tyto lidi patříte, je pro vás velkou výzvou dělat věci spontánně. Bude pro vás proto skvělé to trénovat. Měly byste se naučit důvěřovat tomu, že vše nakonec dobře dopadne, vše nějak bude (a nemusí to být vždy vaše zásluha). Velmi trefné mi přijde přísloví: Netlač řeku, teče sama.

A proč to všechno vlastně píšu?

Nebylo mým záměrem moralizovat… jen se zamyslet nad něčím, s čím se setkávám velmi často, a také možná nastínit cestu ven…

Až si budete dávat novoroční předsevzetí (nebo se zkrátka rozhodnete), že přestanete pít alkohol, zkuste se zamyslet nad příčinou. Bude se vám pak vašeho večerního potěšení lépe vzdávat.

Ujasněte si, proč už to tak dál nechcete. Připravte si dopředu způsoby, jakými se uvolníte, potěšíte a co si dopřejete místo obvyklé skleničky. A najděte si někoho, kdo vás bude ve vašem rozhodnutí podporovat.

Pokud uvažujete o celkové změně jídelníčku a životního stylu, pak vás s radostí zvu do výzvy Jím a cvičím s radostí, která bude začínat 16.1.2023. A pokud jen hledáte inspiraci, možná by vás mohl zajímat webinář, který budu vysílat už 8.1.2023.