Proč pečlivě vybírat sportovní kroužek pro děti?

S blížícím se začátkem školního roku asi všichni rodiče začínají řešit téma kroužků pro děti.

Opravdu rébus, já vím. Ale stejně mi to nedá a ještě vám to rozhodování trochu zkomplikuji…😊

Kroužky nejsou jen výplň volného času pro vaše dítě, ale mohou zásadně ovlivnit jeho vývoj a budoucí směřování. Proto si myslím, že je důležité opravdu vědět, kam své dítě posíláte.

Těžko říct! Každý do výběru promítáme své vlastní ambice, touhy či zkušenosti z dětství. Myslím, že hlavní je to, aby dítě sport bavil a aby se na tréninky těšilo. Rodiče znají své dítě a vědí k čemu tíhne. Holčičku, která vypadá jako víla, asi těžko můžete přihlásit na judo. Nebo trvat např. na tom, že šest generací v jedné rodině hrálo basket, a tak ho musí hrát i generace sedmá, vyvolává jen zbytečný tlak na dítě. Pokud holčička touží po dráze baletky, nebude na basket chodit ráda a hvězdných výsledků svých předků těžko dosáhne.

Řekla bych, že dříve než v době, kdy jde dítě do školy, není vhodné úzce se specializovat na jeden sport, obzvlášť pokud zatěžuje tělo jednostranně (např. tenis). Dítě by mělo mít dost pohybu, který ho rozvíjí všestranně. A myslím, že v předškolním věku na to stačí, když s rodiči chodí, jezdí na kole, běhá, skáče, leze apod. Pokud dítě chcete někam přihlásit, volila bych cvičení typu sokol…jsou to základy gymnastiky, běhání, různé opičí dráhy apod.

Děti školního věku mají často tréninky dvakrát i vícekrát týdně. A já si říkám, není to moc? Opravdu je nutné se věnovat výhradně jednomu? Logicky pak nezbývá prostor na jiné zájmy, které dítě má. Jsem přesvědčená, že problém je v systému, v nastavení, které tady převládá. A to, že každý sport se dělá pro výkonnost. Trénuje se na zápasy, turnaje, závody… Téměř neexistuje možnost dělat sport jen tak pro radost. Ale pojďme od úvah dál k naší realitě…

V jakémkoliv sportu je důležité věnovat pozornost výběru trenéra.

Podstatné jsou nejen jeho schopnosti a znalosti, co se týče daného sportu, ale i znalosti těla a pohybu obecně. Trenér musí znát, jak probíhá vývoj dítěte a rozvoj jeho schopností, aby třeba po dětech nevyžadoval to, na co ještě jejich tělo či mozek nejsou zralé. Např. po tříletém dítěti nemůžete vyžadovat, aby skákalo po jedné noze, zatímco čtyřleté dítě už to zvládá bez problémů.

V mnoha sportovních oddílech je zvykem, že kdo ukončí aktivní závodní kariéru, začíná trénovat. Ano, zná prostředí svého klubu i sportu, má zkušenosti i svůj sport ovládá na určité úrovni. Přesto něco dělat a učit někoho jiného to dělat jsou dvě různé věci. Proto si myslím, že trenérská kvalifikace by měla být samozřejmostí pro všechny, kdo s dětmi pracují.

Důležité je, jak je trénink sestavený. Musí mít vždy nějaké zahřátí, rozhýbání a na konci hodiny strečink, případně kompenzační cvičení. Pokud bude vaše dítě pravidelně přetěžované, ovlivní to, jak porostou jeho kosti a zformují se podle toho svaly. Přetížení se může projevit bolestmi kloubů nebo svalů nebo únavou. Někdy se zdánlivě nic neděje a až za pár let nebo v dospělosti se projeví problémy s pohybovým aparátem.

Pokud dítě začíná s novým pohybem, vytváří si stereotypy pohybu – vzorce, které se uloží do mozku. Kdykoliv bude dítě chtít zopakovat stejný pohyb, nahodí se program z mozku a bude to provedeno podle naučeného vzorce stále stejným způsobem. Je tedy velmi důležité mít stereotyp pohybu správný, protože přeučit se ho v pozdějším věku je velmi, velmi těžké. Pokud stereotyp, který se vaše dítě naučí, neodpovídá konstrukci a fungování našeho těla, mohou se začít objevovat bolesti svalů nebo kloubů, zranění apod.

Neméně podstatný je i psychologický aspekt. Je vám trenér sympatický, vypadá spolehlivě, zodpovědně, má autoritu u dětí? Jak se chová? Jak děti motivuje a učí? Podporuje spolupráci nebo soupeření? Je hodina plná pohody, nebo křiku? Trenér se často stává se vzorem, ideálem dětí, a tak neopomíjejte ani lidskou stránku trenéra.

Na závěr se s vámi podělím o to, jak tedy vybírám kroužky pro své děti já. Není to nějaké moc komplikované? Vlastně ne… Mám tu výhodu, že se ve světě sportu pohybuji a posílám své děti k lidem, které znám. Spoléhám hodně na své pocity a také sleduji, s jakou chutí se děti aktivity účastní. Dám na doporučení a rady známých a kamarádek. A stoprocentně jsem si jistá, že je má dcera šťastná na tanečcích…protože mě téměř denně doma trénuje a hraje si na lektorku Anetku.:-)

Užijte si ještě léto a načerpejte síly, ať v září v pohodě vyberete to nejlepší pro svá zlatíčka. Držím vám palce!