Hledání jógového duchovna

Před nějakým časem mě začala přitahovat jóga. Měla jsem pocit, že pilates už mi nemá, co dalšího nabídnout… Ano, mohla jsem se učit cvičit s dalšími pomůckami a stroji, ale to nevyhovuje mému přesvědčení, že nejlepší je trénink s vlastním tělem. (Moje porovnání pilates a jógy najdete ZDE)

Jóga mě lákala, protože je to víc než jen pohyb. Ovlivnění orgánů pomocí cviků, sanskrt, čakry a meditace…znělo mi to všechno tajuplně a toužila jsem do toho všeho proniknout.

Realita lekcí jógy

Když jsem si ale šla zacvičit jógu, většinou jsem se v lekci nic moc nedozvěděla. Cvičili jsme ásany a žádné vysvětlení… Měla jsem pocit, že všichni jsou do té „magie“ zasvěcení, takže není potřeba o tom mluvit, a já jsem tam tak nějak omylem navíc.

Na konci hodiny vždy byla relaxace, kdy jsme leželi a instruktorka nic neříkala… „Co mám teď dělat? Asi mi někdo zapomněl něco říct? Mám usnout? To je ale ztráta času…“, to vše mi běželo hlavou.

A potom… „Protáhněte se a lehněte si na levý bok!“ Takže jsem hned měla pocit, že když si lehnu na pravý, bude vše zásadně špatně. Ale proč zrovna na ten levý bok mi nikdo nikdy nevysvětlil.

Další záhada následovala hned vzápětí… zahřátí dlaní a položení na oči. Pak teprve se oči otevřou. Ptala jsem se mnoha jogínů a nikdo mi nebyl schopný říct, proč se to vlastně dělá…😊

Pokud máte v hlavě stejné otázky jako já, čtěte až do konce. Snad vám aspoň na pár z nich odpovím.:-)

Duchovní osvícení?

Když jsem se přihlásila na kurz instruktora jógy, očekávala jsem, že se všechno dozvím. Jenže tam jsme probírali spoustu teorie a jógové filosofie, která mi pro praktické lekce připadala nepoužitelná. Mé obyčejné otázky se zdály tak banální, že jsem se ani neodvážila je položit. Řešili jsme totiž např. Co je to já? Co je to nižší a vyšší mysl? Co je to ego, mája, brahma atd.?

Najednou se kolem mě objevili lidé, kteří zkusili týdenní pobyt ve tmě či vipassanu (10-ti denní meditace, při které nesmíte promluvit). Informace, že když se probudí hadí síla, a nejste na to připravení, můžete se dostat do blázince. To ve mně vzbudilo respekt a začala jsem se pokusů o meditaci lehce bát. Říkala jsem si, že to asi není pro každého, tedy pro mě. Sice jsem schopná vyhecovat se k ledasjakým výkonům, ale do pobytu ve tmě bych se opravdu nikdy nepustila.

A pak jsem byla na jednom skvělém víkendovém kurzu, kde mi to konečně docvaklo. Potřebovala jsem slyšet přesně toto: „Není jedna cesta pro každého…každý poznává věci jiným způsobem… třeba se v tomto životě nemám dozvědět všechno.“ A tak jsem se na to konečně vykašlala. Pustila jsem z hlavy to, jestli k dosažení samadhí (stav blaženosti při meditaci) musím přečíst a pochopit Bhagavadgítu (něco jako jogínská bible) apod.

Dělám to, čeho jsem zrovna teď schopná a co je mi příjemné, a to jsou vizualizace a jiné relaxační techniky. A musím říct, že mě to moc baví. Nesedím hodiny v lotosu, ten totiž vzhledem ke svým kyčlím nikdy neudělám. Nedosáhla jsem nirvány, ani po tom momentálně netoužím. Ke štěstí mi stačí na pár minut si lehnout a vnímat jen sama sebe. (O tom, jak je důležité věnovat čas sobě, jsem věnovala jednu kapitolu svého e-booku.)

Moje relaxace

A co se tedy děje na mých lekcích posledních deset minut? Relaxujeme! Na běžné lekci jógy se nemedituje (to se dělá v sedě a podstatně delší dobu), ale relaxuje.

Co byste měli dělat, když lektor nic neříká, dodnes netuším… já sama totiž pořád mluvím a snažím se navést své klientky do relaxace. Vnímám to tak, že padesát minut cvičíme s fyzickým tělem a deset minut cvičíme s myslí. Trénujeme jí, učíme se soustředit, věnovat něčemu plnou pozornost.

Co když vám instruktor říká: „Nechte myšlenky volně plynout, a soustřeďte se na…“, ale vám hlavou lítá…večeře, nákup, prádlo, manžel, kino, kamarádka, úkoly, děti, budík…? Prostě vám to nejde? Je to otázka cviku a nácviku. Stejně jako v čemkoliv jiném platí, že každý mistr byl někdy začátečníkem. A pokud se to nezlepšuje ani po roce cvičení, třeba to tak prostě má být.

I když se vám ovládnout své myšlenky nedaří, neberte relaxaci jako ztrátu času.

I jen to, že v klidu ležíte a nic neděláte má svůj význam. V běžném životě totiž neustále děláme „něco“. A jen tak „být a nedělat nic“ si neumíme užít, protože mozek nám říká, co všechno musíme, co bysme měli, přidají se výčitky, že si jen tak ležíme …

Osobně vnímám relaxaci jako čas pro sebe, čas na zklidnění. Celý den přijímáte informace zvenku ze všech stran všemi smysly a během relaxace máte možnost obrátit pozornost dovnitř.

Nejlepší cestou, jak obrátit pozornost dovnitř je vnímat svůj DECH, pozorovat ho a uvědomovat si, jak hýbe naším tělem.

Soustředit se na nádech a výdech je způsob, jak se snadno a rychle ZKLIDNIT, který můžete využít v jakékoliv běžné situaci.

Můžete zjistit, jak se cítíte a proč. Je to možnost promyslet si záležitosti, které zrovna řešíte. Ležíte a neděláte nic jiného, takže vás nic nerozptyluje a neruší. Můžete jít víc do hloubky a promyslet si to ze všech možných úhlů pohledu.

Máte také skvělou možnost uvědomit si, za co jste vděční a poděkovat za to. Můžete zformovat své cíle a přání. Z lekcí jógy možná znáte pojem sankalpa, což je vaše přání, které vysíláte do vesmíru.

Závěrem upozorňuji, že vše, co jste četli jsou mé osobní názory a můj soukromý pohled na věc. Dospěla jsem k nim svou vlastní praxí a věřím, že se budou i dále vyvíjet. Jsem si jistá, že co instruktor, to jiný názor. A tak to má být.

 

Alena Palasová
Jsem instruktorka pilates a jogy. Díky mým více než desetiletým zkušenostem se zdravým pohybem učím lidi vnímat své tělo a správně ho používat. S radostí je tak zbavuji nejen bolestí zad či kloubů. Mé klientky odcházejí z lekcí usměvavé a uvolněné, nabité energií a se zdravým sebevědomím. Více si o mě můžete přečíst zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.