Tento článek věnuji všem nováčkům, kteří právě teď začínají s jógou!
Ve všech studiích, tělocvičnách a fitness centrech se v těchto dnech rozjíždějí nové lekce a kurzy. I já jsem už zase nastoupila do kolotoče svých lekcí. Právě teď víc, než kdy jindy přicházejí na lekce nováčci. Mám samozřejmě obrovskou radost, když se z nováčka stane nadšená cvičenka, se kterou se pravidelně vídám každý týden. A o tom, zda nově příchozí bude návštěvu mé lekce považovat za omyl nebo bude nadšená rozhodne nejen, co se cvičí, ale i atmosféra na lekci či vzájemné sympatie.
Navštívili jste svou první hodinu jógy a veškeré vaše odhodlání pravidelně cvičit je pryč? Říkáte si, že to už nikdy znovu nepodstoupíte? Nezdávejte to! Třeba vám jen nevyhovoval styl cvičení, vzduch v tělocvičně nebo instruktor. Vyzkoušejte i jiné lekce a různé lektory. Pokud máte omezené možnosti, vyzkoušejte třeba cvičení podle online kurzů.
Pokud se cítíte nesví z cvičení mezi jinými lidmi, ráda bych vás uklidnila:
Velmi dobře si pamatuji, jaké byly mé pocity a dojmy z několika prvních lekcí jógy. Vždy mě ale něco donutilo zkusit to znovu a jak vidíte, dnes sama lekce jógy vedu.
Schválně pojďme porovnat, jestli jste vnímali své poprvé na józe podobně jako já. Možná vás uklidní, že nejste jediná, kdo józe nepropadl hned na první pokus.
„Co to je, co se to děje? Ta holka přede mnou má strašně pištivý hlas…a ten chlápek za mnou, co bručí jak medvěd, se snad nikdy nebude potřebovat nadechnout?“
Zahájili jste lekci zpěvem mantry óm? Když jsem toto slyšela poprvé, měla jsem strašnou chuť se smát. Jediné, co mi v tom zabránilo, byly vážně se tvářící obličeje všude kolem mě. Zkuste se na příští lekci přidat a zpívat také. Pro mě bylo celkem těžké se poprvé odhodlat a vydat ze sebe zvuk, přestože za normálních okolností zpívám ráda. Když jsem překonala ostych, začalo mě to vlastně bavit sledovat. Možná vás překvapí tón vašeho hlasu, délka výdechu a možná se zaposloucháte a zjistíte, že všechny hlasy dohromady zní moc pěkně.
Óm byl údajně první zvuk, vibrace ve vesmíru. Tím, že všichni zpívají se naladí sami na sebe (rozvibrují všechny buňky svého těla) i na ostatní a mohou na vlně společné energie proplout lekcí.
"Nahoru, dolů, nahoru, dolů...proboha kolikrát ještě??? Pes hlavou dolů...upadnou mi ramena, pomóóóóc!!!"
V každé sportovní lekci je vždy nějaká rozcvička, něco, co rozhýbe, zahřeje. Na tělocviku jsme vždycky hráli „Rybičky, rybáři jedou“ a na józe místo toho opakujete pozdrav slunci. Rozproudí vás, rozhýbe, zahřeje svaly. Každý pohyb je spojený s nádechem nebo výdechem a přirozeně tak plyne jedna pozice v druhou. Dech je naprosto zásadní věc v józe a při pozdravu slunci trénujete spojení dechu a pohybu.
Co to je pozdrav A nebo B? Pozdravů slunci je několik nejčastějších, které používá většina instruktorů, a mají právě označení A a B. Hodně se také cvičí tzv. rišikéšský pozdrav. Do těchto tradičních sestav je ale možné si pohyby přidávat či je měnit a tím snižovat nebo zvyšovat obtížnost. Nebuďte tedy překvapené, pokud se pozdrav slunci na každé lekci bude lehce lišit.
Názvy pozic v sanskrtu uslyšíte velmi často, prostě to k józe patří. Nebojte se, po několika lekcích si spoustu názvů zapamatujete. Když je pak uslyšíte, budete vědět, co máte cvičit, aniž byste se neustále museli dívat na lektora. Přiznám se, že ve svých lekcích používám jen pár sanskrtských názvů. Raději totiž věnuji čas vysvětlení, jak ásanu správně provést.
Ze všech bojovníků se nejvíc bojuje s bojovníkem 1. 😊 Bez váhání bych tuto ásanu označila jako svou nejneoblíbenější. Jakmile totiž máte menší pohyblivost v kyčelních kloubech, stává se tato pozice velmi těžkou. Pohled směřující vzhůru na spojené dlaně je také velký oříšek. Sama proto bojovníka 1 do lekcí zařazuji spíš méně často, a když už se pro něj rozhodnu, volím spíše snesitelnější dynamickou verzi (tedy provádím pozici bez dlouhé výdrže).
Zato bojovník 2 je snad nejčastější ásana, bez které se žádná lekce neobejde. Nároky na kyčelní klouby jsou také značné, ale při dobrém vedení tohoto bojovníka zvládnou víceméně všichni.
Tyto pozice ve stoji jsou úžasně komplexní. Zapojují úplně celé tělo – něco se posiluje, něco protahuje. Určitě tedy na bojovníky nezanevřete, ale hledejte k nim cestu postupně.
K balančním pozicím potřebujete trochu cviku. Asi neznám nikoho, kdo by zvládl výdrž v pozici orla na první pokus. Většina pozic má nějakou lehčí variantu, se kterou můžete začít. Základem je dívat se do jednoho bodu, který se nehýbe. Dalším pomocníkem je dech. Když ho zklidníte, zklidní se i tělo.
Tyto pozice nás nutí zkoordinovat celé tělo a učí nás soustředění. Ale hlavně díky nim trénujeme rovnováhu, která se s rostoucím věkem zhoršuje.
Na balančních pozicích budou skvěle vidět pokroky, které uděláte, když začnete pravidelně cvičit.
Záklonů se většinou všichni obávají. Když začnete pozvolna, pomalu, tak není z čeho mít strach. Záklon je naprosto přirozený pohyb pro naši páteř, proto bychom na něj neměli zapomínat.
Méně je více. To je zásada číslo 1 pro záklony. Nejde vůbec o to, jak pozice vypadá navenek, ale jak se cítíte uvnitř. Buďte opatrní! Správné provedení je velice důležité! Dobře provedený záklon otvírá hrudník a rozpohybovává hrudní páteř. Pokud vás z každého záklonu pouze intenzivně bolí bedra, neprovádíte ho správně. Nestyďte se a obraťte se na svého lektora, aby vám pomohl a ukázal vám, jak na to.
Svíčka je taková typická jogínská pozice, kterou „musí“ dělat každý. Zvlášť, když zazní v lekci informace, že působí proti vráskám a proti stárnutí celkově.:-) Zároveň by ale mělo zaznít, že není pro ty, co mají problém s krční páteří, tlakem, a pro ty, co zrovna menstruují.
Svíčku jste určitě jako dítě cvičili, jen teď po letech si nějak ne a ne vzpomenout, jak se tam dostat? To nevadí! Pro začátek si můžete jen podložit pánev cihličkou nebo dekou a zvednout nohy ke stropu.
Když jsem si na józe dala poprvé výdrž ve svíčce, myslela jsem si, že už se z podložky nikdy nezvednu. Asi deset minut jsem měla pocit, že nemůžu ani dýchat. Měla jsem něco jako křeč v bedrech. Proto doporučuji zezačátku žádnou dlouhou výdrž nedělat. Postupně si na tuto obrácenou pozici zvykejte.
Jestliže s jógou začínáte a nejste bývalí gymnasti či atleti, tak není pravděpodobné, že byste stoj na hlavě hned udělali. Já ho neudělám ani po několika letech cvičení jógy. Nemusíte se vůbec cítit trapně nebo neschopně.
Nejjednodušší cesta ke stoji na hlavě je trénovat o zeď. Jestli máte pocit, že to pro vás vůbec není, můžete si aspoň namasírovat hlavu. Položte si dlaně na šířku ramen a hlavu opřete o zem kousek před dlaněmi. Hýbejte hlavou lehce po zemi do stran, dopředu a dozadu a tím si o zem masírujete pokožku hlavy. Kůže pod vlasy by totiž měla být pohyblivá. Pokud není, může způsobovat bolesti hlavy nebo migrény.
Na závěr lekce přichází relaxace, někdo usíná, někdo se nudí. Lektor většinou nic neříká a začátečník tápe, co by se mělo dít. Vždycky jsem si říkala, co všichni ostatní dělají? Létají vesmírem? Lektorka potom relaxaci ukončila slovy: „A pomalu se vrátíme do svého těla.“, nebo něčím podobně „ezoterickým“. A já jsem nechápala nic. Proto dnes své klienty nenechávám v tichu a nejistotě. Mluvím i při relaxaci a snažím se navodit pocit odpočinku a nabití energií.
Vnímám čas relaxace jako čas, kdy je tělo uvolněné a odpočívá. Je to prostor pro práci v hlavě. Snažte se soustředit pouze na jednu myšlenku a ty ostatní nechat plynout bez toho, že byste jim věnovali pozornost. Pozorujte své tělo, svůj dech, věnujte se sobě, zkuste se nenechat vyrušit ničím zvenku.
Tak co, našli jste se? Podělte se se mnou o své dojmy z prvních lekcí jógy v komentářích! Jsem moc zvědavá, jestli jsou vaše zkušenosti podobné!