Diagnóza diastáza

V poslední době se stále kolem mě objevuje téma diastázy… a tak jsem k ní chtěla napsat pár řádků… jenže se to nabalovalo a nabalovalo a potřebovala jsem toho napsat stále víc a víc až z toho vznikl celý článek.:-)

Diastáza je v posledních letech hodně populární téma trenérských kurzů, a kdo neumí diagnostikovat a „vyřešit“ diastázu, jako by ve světě „kvalitního fitness“ nebyl… Bohužel mám trochu pocit, že je to téma přeceňované.

(Tedy, prosím, nechápejte mě špatně. Samozřejmě vím, že diastáza může znepříjemnit život. Jenže pokud je váš problém zásadnější, nejvhodnějším řešením je vyhledat fyzioterapeuta, který vám udělá individuální terapii. Těžko se dočkáte řešení vašeho konkrétního specifického problému na skupinové lekci ve fitness.)

Jakmile trenér zjistí, že máte diastázu, vyjmenuje vám 100 věcí, které v žádném případě nesmíte dělat, protože tím diastázu ještě zhoršíte.

Vyvolá ve vás strach, takže se pomalu bojíte pohnout.

A s tím já tedy nesouhlasím.:-) Málokdo vám totiž řekne, co dělat můžete a musíte, abyste se s tématem diastázy nějak vypořádali.

Třeba vám každý trenér řekne, že nesmíte běhat a skákat. (To je logické, protože v obou případech se tělo musí vypořádávat s nárazy a to je hodně velká zátěž.)

Řeknou vám ale, že můžete a měli byste chodit (klidně i v rychlejším tempu), protože kardio cvičení je potřeba pro dobrou kondici vašeho srdce a celkové zdraví? A víte, že chůze a stoj je daleko lepší než zhroucený sed na sedačce?

Taky vám trenér řekne, že v žádném případě nesmíte posilovat přímé břišní svaly! No jo, jenže víte, že když se zvedáte z lehu do sedu (zkrátka si z lehu na zádech sednete), tak se u toho přímé břišní svaly zapojují? Stejně tak při zvedání miminka, sjíždění schodů s kočárkem a dalších podobných úkonech se vám břicho zapojuje a to dost!

Otázka tedy je, jak naše běžné každodenní úkony provádět co nejlépe, protože některé činnosti omezit či eliminovat zkrátka nemůžeme, že?:-)

Vůbec to, co děláme během celého dne, je dle mého názoru podstatnější než pár cviků, které si během 15 minut odcvičíme, a zbývajících 23 hodin a 45 minut denně si jedeme ve svých starých (pravděpodobně nevhodných) pohybových vzorcích.

Toto se netýká jen diastázy, ale i čehokoliv jiného. Detailně se věnuji tomuto tématu v mém e-booku Tajemství těla bez bolestí.

Jak začít s diastázou?

1. Jak dlouho jste po porodu?

Do tří měsíců po porodu je diastáza fyziologická, tedy normální. Pokud se sama nestáhne během této doby, tak potom je třeba to řešit. Nemusíte se tedy hroutit, pokud hned po šestinedělí nemáte bříško jako před otěhotněním.:-)

S diastázou můžete začít pracovat i mnoho let po porodu, nikdy není pozdě.

Musím ještě podotknout, že diastáza se netýká pouze žen, ale objevuje se i u mužů a dětí (u miminek do 6 měsíců je normální). Možné příčiny mohou být obezita, přetěžování a nevhodné posilování, narušená svalová souhra nebo psychický stav.

2. Hlaďte se, dotýkejte se a masírujte se

Dotýkejte se svého bříška vědomě – soustřeďte se na to a dělejte to pomalu. Toto vám doporučuji proto, abyste nebyli odřízlé od svého břicha. Nevnímejte ho jako problém, nebo jako něco s čím nejste spokojení.

Naopak! Většinou se diastáza objeví po porodu… a je přece skvělé, jak se vaše bříško přizpůsobilo a nosilo uvnitř sebe vaše miminko. Je to zázrak a je třeba být svému bříšku vděčná a poděkovat mu za to.

Natírejte si bříško, ideálně třeba mandlovým olejem nebo bambuckým máslem. Přírodní produkty vám opravdu promastí kůži a nezůstanou pouze na povrchu.

Hlaďte se po bříšku, můžete ho lehce masírovat a důležitý je směr pohybu – od pasu k pupíku, tedy ze stran směrem ke středu. Jako kdybyste chtěli bříšku ukázat směr, jakým se má stáhnout.

3. Dýchejte dobře

Nikdy se nenadechujte do břicha tak, že bříško vyklenete dopředu! S nádechem bříško nenafukujte!

Nádech posílejte do pasu, tzn. snažíte se zvětšit s nádechem celý obvod pasu, tedy dýcháte do všech stran, nejen směrem dopředu.

Nebo se nadechujte až do podbřišku.

O dýchání se toho více dočtete v mém článku Nadechni se do břicha!

4. Rozpohybujte svou pánev

Mít pohyblivou pánev je zásadní pro páteř i kyčelní klouby a pro naší celkovou vitalitu. Měli bychom umět pohybovat volně pánví do podsazení a vysazení, do stran, dělat kroužky či osmičky (aniž by se hýbal hrudník). U mnoha žen vidím stažení, nepohyblivost, psychickou sevřenost, neschopnost se uvolnit, odmítání svého ženství… to vše spolu může úzce souviset.

Mnoho žen má trvale vysazenou pánev a tím se zvětšuje jejich bederní lordóza, mají jakoby vystrčený zadeček a navíc se tím vyklenuje bříško vpřed a to může vést k větší tendenci ke zvětšení diastázy.

Ideální je neutrální postavení pánve. To je střední postavení, kdy pánev není ani podsazená ani vysazená. Takto nastavená pánev je důležitá pro to, abyste byly schopné se narovnat v sedě i ve stoji.

5. Protahujte a uvolňujte svaly a fascie zad

Představte si, že máte na sobě košili a někdo vám jí na zádech přehne a zašpendlí, takže je vám opravdu hodně těsná. Co se stane vepředu? Začnou se zvětšovat mezírky mezi knoflíčky (nebo se dokonce nějaký knoflíček utrhne).

A podobně to funguje i v našem těle. Když se na jedné straně něco stáhne, tak na opačné straně se to „vytáhne či povolí“. Pokud máme ztuhlá stažená záda, logicky to vede k natažení na opačné straně těla, tedy vepředu na bříšku. Zmizení diastázy tedy může bránit tah vzniklý stažením zad.

Proto je důležité věnovat se kromě cvičení „na břicho“ také protahování a uvolňování zad zejména v oblasti od lopatek dolů. Jak na to?

Vyzkoušejte tento cvik: Posaďte se na zem a natáhněte nohy do stran. Předkloňte se k pravé noze (zkuste se chytit za chodidlo) a vydržte v této pozici pět nádechů a výdechů. Potom se zpět narovnejte a předkloňte se k levé noze. Když se předkláníte k pravé noze, měly byste cítit protažení na levé straně zad.

Kromě různých protahovacích cviků vám určitě prospěje masáž nebo každodenní automasáž s rollerem (válcem) nebo tenisákem.

6. Vylepšete své každodenní stereotypy

Pár drobných změn, které prospějí nejen diastáze, ale i vašemu celkovému držení těla:

• Nehrbte se – seďte, stůjte a choďte rovně. Vytahujte se vždy na hlavou vzhůru.
• Když potřebujete něco zvednout ze země, udělejte dřep, nedělejte to tak, že se předkloníte.
• Z lehu vstávejte tak, že se přetočíte na bok a teprve pak se posadíte.

Co se týče cvičení, tak se zaměřte na cviky, které zapojí střed těla, pánevní dno, šikmé břišní svaly a transversus abdominis (příčný svaly břišní).

O tom, jak snadno a rychle zapojit střed těla jsem natočila video, které je k dispozici všem, kteří cvičí 21-denní výzvu pro ploché břicho. Přidejte se také!

Na závěr…

A ještě jednu věc bych vám chtěla říct. Není důležité, jak máte diastázu hlubokou, širokou a dlouhou.

Nezkoumejte se a nekontrolujte se pořád.

Je to úplně stejné, jako když hubnete a pořád se vážíte, jestli už jste shodili 1 kg nebo ne… A protože se zabýváte pouze čísly, tak si nemáte čas všimnout, že se díky změně jídelníčku cítíte daleko lépe, dobře spíte a nemáte zácpu.

Co tímhle příměrem chci říct? Důležité je, jak je vaše tělo schopné fungovat jako celek a jak se v něm cítíte a jestli vás trápí nějaké bolesti.