Ploché břicho do plavek

Blíží se léto a plavková sezóna…těšíte se, nebo vás chytá panika při představě, že odhalíte své tělo?

Většina žen touží po dokonalém břiše, a proto zvlášť na jaře stupňují svou snahu ho posilovat. A tak jsem se rozhodla sdílet pár tipů, jak na svém břichu i celém těle zapracovat!

Lehsedy

Asi už dnes není žádnou novinkou, že dělat lehsedy není úplně to nejlepší. Zapojují se při nich přímé břišní svaly, které vypracované do buchtiček vypadají velmi sexy. Pro držení těla a jeho fungování ale tyto svaly až tak důležité nejsou. Největší problém tohoto oblíbeného cviku je, že ho většina lidí neprovádí správně, což se projeví bolestmi bederní páteře nebo krku. Plochého břicha díky lehsedům navíc nedosáhnete, protože se zpevní zejména horní část přímého břišního svalu. Ta část břicha, která nás trápí nejvíc, tedy od pupíku dolů, zůstává nedotčená.

Jiné cviky

Proto vám nabízím jiné cviky, které posilují zejména transversus abdominis – příčný sval břišní. Tento sval si můžete představit jako široký pás, který vše stahuje, drží orgány břišní dutiny, formuje náš pas a díky němu můžeme mít ploché břicho. Příčný břišní sval je spolu s šikmými břišními svaly také součástí středu těla. Ten je důležitý pro správné držení těla a předcházení bolestem zad.

Cvik 1 v sedě

Posaďte se, pokrčte kolena, podsaďte pánev a zvedněte špičky nad zem. Dejte si prsty na vnitřní stranu kolen a tlačte proti sobě prsty a koleny – kolena chtějí jít k sobě a prsty jim v tom brání. Dýchejte plynule. Vydržte 5 – 10 nádechů a výdechů. Častou chybou je vyhrbení mezi lopatkami, předsunutí ramen dopředu a zabalení hlavy.

Cvičit můžete také podle mých Pohybových jednohubek:

Cvik 2 v leže na zádech

Cvik 3 na všech čtyřech

Cvičit stačí opravdu chviličku, ale je samozřejmě potřeba pravidelnost. Řekla bych tak aspoň třikrát týdně. Skvělé bude, když se před cvičením jakkoliv rozhýbete nebo protáhnete (jako když se ráno probudíte). Pokud potřebujete jasné instrukce: rozhýbejte si pánev (Pohybová jednohubka 8) a protáhněte třísla (Pohybová jednohubka 22). A po cvičení bych navrhovala třeba sexy kočku (Pohybová jednohubka 25).

Chcete se naučit více cviků, jak posilovat své bříško? Chcete celou sestavu  cviků? Nechcete se s tím trápit sami? Zvu vás do 21-denní výzvy pro ploché břicho. Informace o výzvě najdete ZDE.

A co zbytek těla?

Já vím, do plavek byste si určitě přály vytvarovat i jiné partie svého těla. Téměř každé ženě se na sobě něco nelíbí… a tak se trápíme dietami, každodenním cvičením atd. Jenže většina z nás nikdy nedosáhne stavu, kdy by se sebou byla na 100% spokojená! A tak navrhuji, zkusit to trochu jinak… Co zkusit přijmout sebe samu, přesně taková, jaká jste právě teď?

Ke mně přijetí mého těla začalo přicházet postupně samo od sebe a teď se ho snažím dále povzbuzovat…

Své dětství jsem prožila s tím, že jsem tlustá. Celou pubertu jsem odmítala nosit sukně, protože jsem se styděla za své nohy a zadek. Asi v 16 jsem začala cvičit a stala se z toho docela pěkná posedlost, kdy jsem prostě musela mít nějaký pohyb každý den. K tomu jsem samozřejmě přidala dietu…a opravdu jsem své tělo celkem vytvarovala…jenže mé mindráky nikam nezmizely…

Toužila jsem vážit 50 kg a toho prostě ne a ne dosáhnout… Za celou svou aerobikovou kariéru (12 let coby instruktorka) jsem si ani jednou nevzala na sebe legíny, protože jsem schovávala své nohy do širokých kalhot.

Kdy přišla změna?

S těhotenstvími a následným děním… Začala jsem své tělo obdivovat, jak je úžasné…přizpůsobuje se potřebám miminka, zvládne porod, spustí se laktace…to všechno mi připadalo jako zázrak. Po porodu jsem rychle zhubla a vážila 48 kg. Něco ve mně juchalo nadšením, že teď teda konečně můžu nosit všechny ty sukně a těsné kalhoty.

Jenže jsem vlastně vůbec neměla čas obdivovat se v zrcadle😊a navíc s nižší váhou přišla únava a vyčerpání, takže jsem si to vlastně vůbec neužívala. Jakmile jsem přestala kojit, mé tvary se opět změnily a váha se vrátila na původních 52 kg. A tehdy přišlo uvědomění, že hormony jsou opravdu mocné. Prostě jsou pro mě nějaké křivky přirozené a s tím nic neudělám.

Další aha moment přišel, když jsem náhodou zjistila, že moje hubená (!!!) sestra má úplně stejně široká stehna jako já! Jenže já mám ty nohy bohužel o dost kratší…😊 Velikost svého zadku jsem definitivně přestala řešit, když mi při setkání se smrtí v mé nejbližší rodině došlo, že je to jen prkotina v mé hlavě a že bych se měla zaobírat něčím důležitějším.

A tak jsem začala nosit legíny a sukně… ale to ještě není happy end… Stále tak trochu trpím, když si v kabince v nákupním centru zkouším kalhoty…a stále si vyčítám, kolik sladkého jsem snědla…ale jsem na cestě a jdu dál, protože vím, že to má smysl…protože se cítím daleko svobodnější.

A pokud jsem teď přispěla k tomu, že aspoň jedna z vás se vydá na podobnou cestu, budu moc šťastná!