Pavla Dražná: 2018 = rakovina i nekonečná radost

Co pro tebe znamenal rok 2018?

Rok velkých změn😊 Katarze, transformace, proces … a nekonečná radost a štěstí ze života.

Proč jsi onemocněla? Jak si to vysvětluješ?

Žila jsem život dle své výchovy, mámy, táty a okolí. Život dle obecně uznávaných pravidel, ne můj, ale ani jsem to nebyla schopná rozlišit. Co je vlastně to, co chci já a co chce okolí? Kde podléhám obecným stereotypům, které vyžaduje společnost, ve které žijeme? Nebyla jsem spokojená především v partnerství. Nedokázala jsem si ani užívat rodičovskou dovolenou, ale všechno mělo nějaké logické vysvětlení .Jako, že už jsem doma dlouho, potřebuji mezi lidi, partnerství nic moc, ale kdo ho takové nemá, že? atd.

Nežila jsem si špatně, peníze byly, partner mě nebil, ale pořád něco v tom životě chybělo. Dva roky jsem se snažila, aby mě udělal partner šťastnou a spokojenou. Četla jsem knihy, jak vylepšit vztah, šli jsme do poradny a já i k psychologovi. Výsledek nebyl žádný. A proč jsem se snažila tak dlouho? Protože máme přeci dvě děti a neexistuje, abychom se rozešli.

V ten okamžik, co jsem se rozhodla vztah ukončit ve mně začal bujet nádor. Jsem si tím naprosto jistá. Za 4 měsíce na to přišli i doktoři. Diagnóza zněla: velmi agresivní nádor. Tak už to bývá, že vaše imunita drží, když je stres. Jak stres povolí, imunita si dá též pauzu a v tom mě začalo mé vlastní tělo ničit.

Začala ses léčit, absolvovala několik chemoterapií. Proč ses potom rozhodla ukončit klasickou léčbu?

Jela jsem se sestrou na taneční ženský víkend, kde se řešilo právě to, jak jsme ovlivňováni společností, a proč děláme věci, které děláme. A tam jsem si uvědomila spoustu věcí o sobě. Například, že jsem žena a můžu i brečet, že nemusím všechno vždycky vydržet za každou cenu, protože jinak bych selhala. No a od té doby se mi měnil pohled na okolní svět.

Pochopitelně to podpořilo i chování doktorů a sester na onkologii, kdy se cítíte jako jeden z tisíce. Vyřízení jsou s vámi za 10min a v těch 10min vám oznámí, že už zítra máte první chemoterapii z 16ti a uříznou vám celé prso, protože to jinak nejde. Budete mít asi měsíc ozařování a 5-10 let budete zobat hormonální prášky.

Moje třetí chemoterapie byla něco tak odporného, že vůbec nevím, zda si ještě někdy nechám odebrat dobrovolně krev. Na vysvětlenou, chemoterapie vám kape v místnosti asi s osmi dalšími lidmi, za plentou dalších x. Sestry jen běhají a píchají kanyly do žil a vyměňují jedy nad vámi. Je to docela honička, musím uznat, klasický pracovní stres. No a ta jedna sestra, která mi velmi významně pomohla se rozhodnout k ukončení léčby mi to velmi bolestivě napíchla. Když vás to bolí, máte okamžitě zavolat na sestru. Tak jsem volala, že mě to bolí. Odpověděla, že to mám v pořádku, vynadala mi, ať se nevrtím, protože když ten můj koktejl nepůjde do žíly, tak mi to taky může rozežrat ruku.

Pak jsem odjela do ašrámu k jogínovi, který mi řekl, že bez léčby umřu, že jsem blázen. Ale už když jsem tam jela, tak jsem věděla, že jdu jen sbírat zkušenosti, protože nikdo jiný už nebude rozhodovat o mém životě, kromě mě samotné. Po čtvrté chemoterapii jsem ukončila léčbu.

Měla jsi pochybnosti, jestli to bez chemoterapie zvládneš?

Samozřejmě, je to lidské mít obavy, strach. Všechny emoce, která k nám přijdou, ale prostě vím a cítím, že tato má cesta je ta správná. Člověk musí přijmout fakt, že i smrt k nám patří, a pokud mám zemřít, tak to žádná léčba stejně nezachrání. Já se každopádně umřít nechystám, mám tu ještě hodně co zažít😊.

Jak ses vlastně léčila?

Já jsem se nevyléčila, ale uzdravila, což je velmi zásadní rozdíl.

Věřím tomu, že člověk musí tělo podpořit fyzicky i duševně. Začala jsem chodit na shiatsu masáže (energetická masáž, která odbourává zadržené emocionální bloky v těle), plasmový generátor, který rozbíjí nádorové buňky. Jím přírodní přípravky pro harmonizaci těla. Ale hlavně, převzala jsem odpovědnost za svoje zdraví, nejdůležitější je se rozhodnout a poslouchat svoje tělo. Pravidelně se sprchuji studenou vodou. Další důležitý faktor je strava. V dnešním světě průmyslu už se člověk musí hodně rozmyslet, co jíst, aby si neškodil. Všechno ale jde, protože zdraví máme jenom jedno.

Kdy ses dozvěděla, že nádor je pryč? Věděla jsi dopředu, jak dopadnou výsledky vyšetření? 

Nebyla jsem u doktora, nepotřebuji jejich posvěcení. Prostě to vím. Možná někdy zajdu časem, ale teď to tak necítím.

Co teď se svou zkušeností uděláš?

Prozatím dělám vše, co mě baví. Nedělám nic na sílu, prostě žiju život snů. Chtěla bych pomáhat ostatním objevovat cestu, po které jdu i já. Netýká se to vlastně jen rakoviny, ale jakékoli nemoci. Teď už vím, že tolik nemocí se dá vyřešit jen pochopením toho, co nám tělo vysílá. Mám spoustu nápadů, ale ještě není správný čas na realizaci, a tak si to zatím nechám pro sebe😊.

Máš podporu a pochopení u svých blízkých, nebo narážíš a považují tě za moc alternativní?

V rodině se mi objevila rakovina hned 2x. Když jsem oznámila svoji rakovinu mým rodičům, můj táta mi oznámil, že má též nádor, v krčních uzlinách. Táta šel na operaci a odmítl doporučené ozařování, změnil životní styl a věřil, že se uzdraví i bez další léčby. Jenže nastoupil znovu do práce (původce jeho první rakoviny), kam nechtěl, s tím že to tam doklepe do důchodu a že jsou třeba peníze, prostě díky spoustě racionálních důvodů … Rakovina se vrátila a on dostal přirozeně strach a teď podstupuje radioterapie a chemoterapie. V břiše má hadičky, protože má spálený krk. Během té doby, kdy tomu věřil, že to sám zvládne, přesvědčil i mámu, že naše cesta je správná. Pro ní je teď ten skok zpět velmi náročný, protože už doktorům nevěří.

Moje sestra byla vždy velmi alternativní a já si ťukala na čelo. Teď si konečně rozumíme😊 Takže, abych odpověděla na tvůj dotaz, v rodině mám podporu. Řekla jsem jim, že pokud ji tam mít nebudu, tak se s nimi přestanu stýkat, protože nepotřebuji žádnou negativní energii okolo. Otec mých dětí už vstřebal počáteční šok a je rád, že jsem spokojená, a doufá, že neumřu kvůli dětem. Děti, to jsou největší zlatíčka a jsou rádi, že už nejsem plešatá😊 I přes můj radikální obrat ve smýšlení, jsem s většinou lidí stále v kontaktu, i když daleko méně než dřív, protože já už dokážu být šťastná i jen sama se sebou.

Jak vnímáš konec jednoho roku a začátek dalšího? Bilancuješ? Dáváš si předsevzetí? Děláš si nějaký svůj seznam přání a snů?

Já beru život tak jak přichází, nemám žádné plány ani vize, které bych toužila zatím zveřejňovat. Nikdy nevíme, co bude v budoucnu, tak se nejvíce soustředím na přítomnost, aby byla co nejkrásnější a nejlépe prožitá. Se mnou, dětmi, blízkými lidmi. Seznam přání a snů, ten mám, tzv. bucket list. To je seznam, který chci stihnout, než umřu😊

Máš jasnou vizi, kam budeš dál směřovat, nebo tomu necháváš volný průběh a čekáš co přijde?

Vize mám, ale život je tak proměnlivý… Dokud se nevyrýsuje to ONO, tak zatím nabírám zkušenosti z knih, různých kurzů, denodenní interakcí s dětmi a lidmi atd.

Co máš za plány na rok 2019?

Být šťastná a zdravá především. Ráda bych dál pomáhala lidem. Ať už v poradenství o nemoci, či partnerských vztazích či o výchově dětí. Se vším vyjmenovaným mám osobní zkušenost a např. můj vztah s dětmi se neuvěřitelně zlepšil jen díky mé proměně.

Nikdy nezapomínejte, že život je proces a stále se učíme něco nového. Mějte se rádi, buďte vděční a pozitivní. To špatné, co se Vám v životě děje, má svůj důvod a ve výsledku zjistíte, že jen díky tomu, jste se posunuli. Moje nemoc je neuvěřitelný dar, protože mi změnila život k lepšímu.

Více info o Pavle najdete na jejích stránkách: www.drazna.cz