Proč 80% lidí trpí bolestmi zad?

„Bolí mě záda!“ tak tuto větu během svého života pronese až 80% lidí. Hrozivé číslo, že?

Čím to je? Ano, sedavý způsob života, nic nového. Ale to není všechno. Asi se stále dokola opakuji, ale zkrátka v našem těle vše spolu souvisí, vše je navzájem propojené. Jak píšu i v e-booku Žijte bez bolestí…bolesti nevznikají pouze zjevnými způsoby, jako když upadnete, vymknete si kotník nebo si natáhnete sval. Bolest může pramenit z vaší psychiky nebo také problémů s vnitřními orgány. Váš způsob stravování, zejména pokud máte nadváhu, může hrát také podstatnou roli.

Ano, samozřejmě! 😊 Všichni známe kupu rad a obecně známých doporučení. Jenže nikdo se jimi v podstatě neřídí! A já se ptám proč? Je to pohodlnost? Nebo si myslíme, že by to stejně nefungovalo? Nebo si říkáme, že to není pro nás, protože pro nás bude platit jen něco extra? Asi to bude od každého něco.

Myslím, že problém je v tom, že:

Řešit bolest zad začínáme až ve chvíli, kdy si získá naši plnou pozornost. Když už je bolest neustálá, nesnesitelná, vystřeluje do různých částí těla, hrozí operace, jsme upoutáni na lůžko atd.

Najednou jsme ochotní investovat čas i peníze do vyšetření, procedur, rehabilitací, masáží a speciálního cvičení. Strachujeme se, jestli už není pozdě… a tak se vybičujeme k aktivitám, které ve většině případů naštěstí pomohou.

Jenže tohle není happy end…protože život jde dál. Náš stav se zlepší, jsme z nejhoršího venku…a co pak? Pak se s klidem vracíme ke svým starým zvykům. Bolest už opět není naší prioritou, takže naše ochota dělat něco preventivně je opět na bodě 0. A jsme opět na začátku… Nebo to vy máte jinak?

Cvik proti bolestem zad

Zkusme to spolu změnit! Já vím, že se vám nechce, že si myslíte, že to stejně nepomůže, že máte spoustu jiných starostí…ale dejte mi jeden týden…každý den pět minut…prosííím…stejně jako Pepa…

Pojďme se ještě vrátit na úplný začátek článku a třeba se nám podaří vyskočit z popsaného koloběhu způsobem, který byste nečekali.:-)

Ráda bych se zastavila u té psychiky…

O tom, že se náš psychický stav odráží na fyzickém těle, není pochyb. Jen si vzpomeňte, jak se cítíte, když jste nervózní před nějakou zkouškou. Potíte se, máte motýlky v břiše, jste schoulení. Ve stresu máte vyšší svalový tonus, vyšší tep, mozek jede na plné obrátky. Naopak na dovolené u moře nebo při setkání s přáteli jste uvolnění, relaxovaní. Pokud jste maminky, určitě jste si všimly, že ve strachu o dítě jste schopné vyvinout neuvěřitelně velkou sílu a podat fyzické výkony, nad kterými zůstává rozum stát.:-)

Obecně bolest zad znamená, že máte pocit nedostatečné opory, tzn. nemůžete se o někoho opřít, na někoho nebo něco spolehnout.

Proletělo vám teď hlavou, že milionáři se teda mají? Tak to pozor! Finanční starosti totiž nesouvisí s částkou, kterou máte na účtu. Mohou to být obavy z budoucnosti a vychází z vašeho přístupu k penězům obecně.

Některé věci zkrátka nemůžeme ovlivnit a mít pod kontrolou, a tak je zbytečné strachovat se. (Např. jak se zachová někdo druhý? Jak něco dopadne? Co ty hladovějící v Africe? Co ten tajfun na druhé straně zeměkoule apod.)

Moc jsme si toho naložili na bedra. Co s tím? Věnujte čas sami sobě. Dělejte to, co vás baví aspoň malou chvilku každý den. A spíte dost, odpočíváte někdy?

Najděte si čas a v klidu, sami beze spěchu se zkuste zamyslet. Napište si na papír, co vás trápí, co vám nedá spát. Soustřeďte se a nenechte myšlenky odskákat k jiným tématům. Možná vás překvapí, co všechno je někde hluboko ve vás ukryto i desítky let… A kdo dokáže dojít k odpuštění, zažije pocit lehkosti.

Říkáte si: „oni mi nerozumí“, „nikdo mě nepodporuje“, „on mě nechápe“…? Zkuste si o podporu říct. Otevřeně řekněte, co potřebujete. Často si totiž myslíme, že věci jsou jasné a „přeci to každý vidí“. Ale ve skutečnosti to druzí lidé vnímají úplně jinak a nikdo vám nečte myšlenky.

Určitě znáte pojem „vdovský hrb“ (na přechodu krční a hrudní páteře se tvoří tuková boule), který se objevuje zejména u starších dam, které si zkrátka připadají na všechno samy. Jsou tam prý uložené „nevyplakané slzy“. Cvičení, masáže ani baňkování nebývají moc účinné. Nejvíc ke zmizení „hrbu“ napomůže práce s psychikou.

Tak co? Běží vám hlavou… „Achjo, zlatý cvičení a rehabilitace…to se dá vydržet…ale já snad ještě budu muset k psychologovi nebo co? To mi teda moc nepomohlo tohle čtení. Teď se ty moje bolesti zdají ještě komplikovanější než byly…“ ? Doufám, že ne! 😊 Jen jsem vás tímto článkem chtěla pobídnout k lehkému zamyšlení a k aktivnímu přístupu ke svému životu i všemu, co přináší. Ať se vám daří!

PS: A dejte mi vědět, jak to dopadlo s těmi pěti minutami každý den! Vydrželi jste to celý týden? Vnímáte nějakou změnu? 🙂 Krátká cvičení na každý den jsou i moje Pohybové jednohubky. Vyzkoušejte!:-)