Metoda zlepšování zraku přirozenou cestou

Zlepšování zraku se věnuje několik různých přístupů. Já osobně mám zkušenost s metodou Meira Schneidera. Ta je založená na metodě Williama Batese (konec 19. stol.), který byl oční lékař a neuspokojovalo ho předepisovat svým pacientům brýle, a proto začal zkoumat, jak zrak zlepšit.

Meir Schneider se narodil jako slepé dítě hluchým rodičům. Podstoupil několik neúspěšných operací očí a závěrem bylo to, že mu doktoři nemohou pomoci. Od svého kamaráda se dozvěděl o Batesově metodě a začal se jí věnovat a zhruba po půl roce cvičení se dostavily první pokroky. To mu dodalo chuť cvičit dál a postupně svůj zrak zlepšovat. Dnes pan Schneider řídí auto bez brýlí. 

Jeho metoda je založená na uvolnění očí a celého obličeje a pracuje se všemi částmi zrakového systému, protože to jak vidíme, není jen záležitostí čočky, ale i okohybných svalů, očního nervu, dobrého prokrvení a okysličení a v neposlední řadě mozku, který interpretuje jednotlivé obrazy. 

Zrak využíváme naprosto jasně nejvíc ze všech smyslů. Vnímáme hlavně to, když se nám zrak zhoršuje a vidíme rozmazaně. Ale jde o mnohem víc než jen o schopnost zaostřit a dioptrie. Můžeme vidět více periferně, můžeme lépe vnímat prostor, můžeme vidět svět daleko barevnější, můžeme dobře vidět i v šeru. 

Zrak se dá zlepšovat v každém věku. Když se někdo cvičením věnuje pravidelně, dá se údajně zbavit až 2 dioptrií za rok. (Pokud sami nosíte brýle, umíte si představit, jak úžasná změna to je.)

Čím neprospíváme zraku?

• díváme se celé dny do blízka – do počítače, do mobilu
• snažíme se něco vykoukat – civíme a zíráme a téměř nemrkáme
• využíváme jen centrální vidění – zaostření na předmět před námi
• trávíme málo času na přirozeném světle
• nosíme sluneční brýle kdykoliv opustíme budovu

Výsledkem je, že oči jsou unavené a strnulé. Potřebujeme je tedy hlavně uvolnit (a až potom provádět další cvičení) a změnit některé návyky.

Velmi zajímavé je také to, že aniž si to uvědomujeme, používáme více jedno oko, kterému se říká dominantní. Trénujeme tedy zapojování i druhého oka a hlavně spolupráci obou očí při dívání se do blízka i do dálky.

K důležitým pomůckám patří děrované brýle, které nám pomohou zaostřit do blízka i do dálky. A narozdíl od klasických brýlí stimulují mozek a podporují to, abychom ostře viděli i bez nich.

Pokud vás toto téma zaujalo, doporučuji knížky Šance pro oči od pana Meira Schneidera a Hravou cestou k lepšímu zraku dětí od paní Hany Maslowské (všechna cvičení jsou vhodná i pro dospělé).