Co mi přinesl předvelikonoční půst?

Už během několika předchozích let jsem zaregistrovala, že někdo drží tradiční předvelikonoční půst, který trvá 40 dní – začíná Popeleční středou a končí na Bílou sobotu. Letos jsme se s manželem rozhodli to vyzkoušet na vlastní kůži. On, velký milovník masa, měl před sebou velkou výzvu. Já, téměř vegetarián, jsem se rozhodla, že vzdát se pouze masa by pro mě nebyl velký problém, a tak je potřeba si ještě něco přidat. Proto jsem se rozhodla, že kromě masa omezím ještě mléčné výrobky, kávu, cukr a bílou mouku.

Myslím, že v postním období nejde o vůbec o maso. Jde o to dokázat se zříci něčeho, co máme rádi. Dokázat se omezit, vzdát se něčeho… A proč to dělat? Třeba jako jarní odlehčení jídelníčku, které našemu tělu jen prospěje. Kromě toho si můžete otestovat si, na čem lpíte, na čem jste závislí a proč. Dalších důvodů je určitě mnoho…

Jak probíhalo mé postní období?

Jak jsem to těch 40 dní vydržela? Nejtěžší byl samozřejmě začátek… Nešla jsem do této svojí výzvy s tím, že vše musím na 100% dodržet, a tak jsem se nad svými občasnými prohřešky nehroutila, ale spíš bylo zajímavé je pozorovat. U většiny z nich jsem si zpětně zhodnotila, že nestály za to.:-) A víte co? Nakonec se mi podařilo vyhrát sama nad sebou!

Díky omezením jídelníčku jste najednou vytrženi ze zajetých kolejí a máte šanci na restart… na zamyšlení nad tím, co jíte a proč a jestli to jíst opravdu chcete. Donutilo mě to zkoumat, na co mám právě teď opravdu chuť a proč mám tendenci dát si místo toho něco úplně jiného? Také jsem začala vnímat, jak se po jídle cítím, kdy je mi těžko, kdy jsem unavená, kdy mám hned chuť na něco sladkého a kdy se přejídám…

Najednou jsem cítila chuť poohlédnout se po nových receptech, nebýt pohodlná a být v kuchyni více kreativní. Pečivo k večeři jsem nahradila např. zeleninovými placičkami nebo bulgurovým salátem.

Maso mi (podle očekávání) nechybělo, ale vybrat si v restauraci byl problém a také bylo potřeba více se zamyslet nad příjmem bílkovin. Proto jsem jedla více ryb než kdy jindy a to je určitě posun dobrým směrem. Když jsem teď snědla kousek šunky, byla jsem překvapená, jak strašně je slaná!

Omezit cukr bylo zajímavé. Uvědomila jsem si, jak nenápadně vzala za své má pevná disciplína a jak jsem za poslední rok zpohodlněla… Tady kousek sušenky, támhle kousek dortíku, tady čokoládka a támhle bábovka. Asi týden to chtělo trochu pevné vůle, ale pak jsem se vrátila k tomu, co mám ráda ořechům a hořké čokoládě, a bábovku už si zase dám jedině tu, co si sama upeču…

Nejtvrdší oříšek – káva

Nejtěžší úkol pro mě představovalo vzdát se kávy s mlékem. Byla jsem zvyklá dát si jednu dopoledne a jednu odpoledne. Ráno jsem si vytvořila rituál – s kávou usedám k práci a odpoledne většinou někde v kavárně, když jsem čekala na děti na kroužcích.

Už před časem jsem chtěla kávu omezit, a tak jsem začala pít ranní kávu bez kofeinu, ale to samozřejmě není úplně stejné jako ji nepít. Nahradit kávu náhražkami typu Caro se mi nikdy nepodařilo, protože jsou takové nijaké, nemají výraznou chuť.

První 3 dny bez kofeinu jsem měla příšerné bolesti hlavy. Pak ustaly a od té doby jsem měla napůl vyhráno. Potřebovala jsem ale slyšet (děkuji, Jitko!) a uvědomit si to, že když mám problém se stresem, káva to celé jen zhoršuje, protože vyvolává v těle vlastně stresovou reakci a vyčerpávají se tím nadledvinky a to celé vede k dlouhodobé únavě.

Konečně se mi to v hlavě přecvaklo a já si uvědomila, že opravdu je potřeba se s kávou aspoň dočasně rozloučit. Začala jsem jíst a pít jiné hořké věci, takže moje potřeba hořké chuti je uspokojena jinak… bylinné čaje, rukola apod. Začala jsem také užívat doplňky stravy (hlavně hořčík), které dodávají energii.

A když už se chuť na kávu objeví, dám si ajurvédské kafe, které je krásně hořké a v kombinaci s kokosovým mlékem má i barvu, kterou mám spojenou s kávou.

Závěrem tedy mohu říct, že držet půst bylo skvělé rozhodnutí! A příští rok si ho určitě zopakuji. Přidáte se ke mě?