Na této stránce proběhlo živé vysílání webináře na téma:
Od předsevzetí k trvalé změně: Jak najít radost v pohybu a jídle
Video již není k dispozici
Zde si stáhněte pracovní listy, který jsem pro vás k webináři připravila.
Záznam je přístupný do čtvrtka 15.1.2026 do půlnoci.
Informace o průběhu webináře
- Začínáme ve 20:00.
- Webinář bude trvat 60 - 90 minut.
- Webinář spustíte kliknutím na obrazovku výše. Pokud ji nevidíte, zkuste načíst stránku znovu.
- Pokud budete mít jakékoliv dotazy, můžete mi je napsat do komentářů zde dole na stránce, případně na alena@alenapalasova.cz
V průběhu webináře budu mluvit o výzvě Jím a cvičím s radostí
V této 8 týdenní výzvě vás podpořím ve změně životního stylu. Každý týden se zaměříme na jedno téma spojené se stravováním. Kromě lekcí cvičení a jídelníčků na každý den se spoustou receptů jsem pro vás připravila videa, kde vysvětluji co a jak ve stravě. Navíc pro vás budu každý den k dispozici ve whatsapové skupině.
Pro více informací a přihlášení stačí kliknout na tlačítko:
Chcete si prakticky vyzkoušet, jak to ve výzvě Jím a cvičím s radostí vypadá? Chcete si se mnou zacvičit jednu lekci, abyste zjistila, jak moc budou náročné? Chcete vidět konkrétní jídelníček? Zajímá vás, jaké další materiály získáte? A v neposlední řadě, říkáte si, proč byste se do takovéto výzvy měla pouštět právě se mnou?
Odpovědi na všechny tyto otázky najdete v Minivýzvě, která bude probíhat od 13. do 15.1. Registrovat se do ní ZDARMA můžete tady:
Pokud živé vysílání nestihnete, pošlu vám emailem záznam, který budete mít přístupný až do čtvrtka 15.1. Pouze v živém vysílání ale pro vás chystám překvapení. Nenechte si ho ujít! 🙂
Zde můžete psát vaše komentáře a dotazy:
Ptát se můžete na cokoliv co souvisí s dnešním tématem, tedy zdravým životním stylem, pohybem a stravou. A samozřejmě dotazy ohledně výzvy Jím a cvičím s radostí. Odpovím vám po skončení webináře.
Test
Tento webinář mě hodně zajímá, hlavně téma emoční jedení a stravovací stereotypy. Kvůli alergii a intoleranci některých potravin si musím jídlo dost vybírat, ale když jsem v pohodě, jde všechno. Jakmile ale začnou nějaké nervy, sahám po nějaké berličce. Snažím se to regulovat, ale je to strašně těžké, moc díky za tohle téma, papa, Dana
Vidíme, slyšíme, dobry večer.
ahojky Alen
Vidím, slyším, těším se 🙂
Pro mě osobně je největší problém emoční jezení, mám doma syna autistu, dceru s adhd a do toho perimenopauza. Před lety jsem navíc přestala kouřit a jídlo je moje odměna, nevím, jak si to přepnout. Logicky vím, že mi snězení čokolády na posezení ublíží, ale v praxi je to jiné.. :/
Já jsem lékař a poměrně dlouho jsem pracovala v diabetologické ambulanci. Pro lidi s diabetem 2.typu platí naprosto stejné zásady racionálního stravování jako pro běžnou populací. Musí jen omezit sacharidy, zejména tzv. rychlé cukry a většinou i ubrat celkového energetického příjmu. Už několik desítek let se ví, že preformované jídelníčky nefungují. Takže my učíme své pacienty obecné zásady stravování. Používáme k tomu různá zjednodušující schémata jako je potravinová pyramida, tzv. zdravý/třetinový talíř, velikost pěsti/dlaně k určení velikosti porce, dělení potravin na bílkovinné, sacharidové a vlákninové, glykemický index potravin a jak ho lze snížit kombinacemi nebo skladováním jídla…. Většina našich pacientů svůj životní styl nezmění i když po nich nechceme mnoho. Nabízíme jim seznam změn, které jde udělat, a doporučujeme nejdříve udělat třeba jen jednu. Třeba nejíst samotné pečivo nebo omezit druhotně zpracovaná masa nebo vystoupit z tramvaje o dvě zastávky dřív a dojít k cíli pěšky…. Většinou ty změny neudělají. Někdo, protože to prostě nepochopí, někomu chybí finanční motivace – rada zadarmo prostě nefunguje. A tak se píšou postupně další a další léky. Mně se podařilo namotivovat ke změně opravdu jen pár lidí. Pamatuju na pána, který byl bývalý sportovec. Paní, které jsem už chtěla nasadit inzulín a ona mi na něj podepsala negativní reverz a do příští kontroly přišla o deset kilo lehčí a taky naráz jako perfektně upravená kočka v minisukni, kdy mi děkovala a daly jsme dva prášky pryč. A taky jeden mladý muž, který tři roky nebyl schopen přinést jediný glykemický profil, takže když jsem nastoupila do ambulance, jsem mu řekla, že ho vyřadím pro nespolupráci, ať si předpis léků zařídí, jak chce. Takže šel do sebe a začal si ten cukr pravidelně měřit a zjistil, že je na tom fakt zle. Takže přestal pít kolu a jíst nesmysly a najednou to šlo.
Zdravím,
jsem všežravec, miluji chleba, takže ho neumím z jídelníčku vyřadit.
Když jím zeleninu, mám problém s plynatostí.
ještě jedna věc, která na mě funguje,když jsem unavená, zacvičím si, to na mě opravdu platí, po osmi hodinách kdy učím a sedím je pohyb strašně příjemný a únava zmizí, je to pravda
Já jsem se od vysokoškolských let stravovala tak nějak racionálně. Byla jsem vždycky hodně štíhlá bez většího úsilí. Nejsem nějaký velký sportovec, ale vždy jsem hodně chodila pěšky, v dětství taneční kroužek, na vysoké škole jóga… Před cca deseti lety se u mě ale objevila alergie na bílkovinu kravského mléka. Musela jsem kompletně překopat jídelníček a dodnes se mi střídají období, kdy jím super pestře a vyváženě s obdobími, kdy to nemá prioritu a jím, co je po ruce a pak strádám. Mám dvě děti, kterým teď je 4 a 6 let. Takže mám za sebou velké výkyvy hmotnosti, kdy jsem se po obou těhotenstvích dostala až pod svou původní váhu. Pak jsem rok po druhém porodu začala přibírat. Po ukončení kojení a nástupu do práce ještě více. Dohromady přes 13 kilo. Až teď v září jsem se rozhodla s tím něco dělat. Upravila si jídelníček. Přidala bílkovin a vlákniny, ubrala kalorií, začala pravidelně a komplexně cvičit. Víc chodit pěšky. Už je dole 5 kilo a váha stále pomalu a postupně klesá. Pracuju v nemocnici. Když sloužím, jsem v práci okolo 24 hodin v kuse. Za službu po nemocnici nachodím běžně okolo 10 tisíc kroků. Hodně i po schodech. Vůbec neřeším jezení večer. Klidně se najím i o půlnoci a nějakým způsobem to funguje. I doma, když vím, že budu třeba do půlnoci studovat, tak se ještě v devět večer najím. Ráno po službě, než si jdu lehnout, snídám. Nevynechávám absolutně žádné potraviny. Když mám chuť na sladkost, dám si ji, ale jen omezené množství a započítávám to do celkového denního příjmu. Jedu pro kontrolu kalorické tabulky. Ale ne denně. Jediné, co jsem vynechala úplně, je alkohol. Jde to všechno velice hezky. Nijak mě nehoní hlady nebo chutě. Cítím se celkově lépe. Přišel příliv energie. Vím přesně, co dělat. Stačilo jen začít, protože už přišel ten čas, kdy mám potřebu se tomu pověnovat. Před tím mě nevybičovaly ani blbé poznámky okolí o velkém břichu apod.
Webinář byl fajn. Po slovech makrobiotika a naturopatie jsem chvíli přemýšlela, jestli to nevypnout, ale pak jsem doposlouchala až do konce. Pro mě tam není nic nového, ani nic s čím bych zásadně nesouhlasila. Beru to spíš jako takovou psychickou podporu pro někoho, kdo potřebuje nějakou motivaci do začátku. Pro ty, co opravdu neví, jak se stravovat, jsou tu obory nutriční terapeut a nutriční specialista. Dnes už studují na vysokých školách a věnují se výživě lidí všeho věku a všech možných specifik. K výživovým poradcům mám ambivalentní vztah. Pro někoho, kdo rámcově zná zásady racionálního stravování a potřebuje hlavně inspiraci, asi ano. Pro někoho, kdo nemá na čem stavět, spíš ne.